předsevzetí snadno a efektivně

Příchod nového roku je vždycky očekávaná událost a velký haló. Přejeme si vzájemně hodně zdraví, lásky a štěstí a doufáme, že toho všichni budeme mít v dalším roce víc, než v tom předchozím a nepotkají nás žádné nepříjemnosti. Vypisujeme si téměř nákupní seznam předsevzetí, která chceme dodržet a zážitků, které si chceme v dalším roce odškrtnout. A poté, co prvního lednové pondělí (protože kdo by začínal v neděli?) docvičíme lekci jógy podle nějakého random videa na internetu, dojídáme zbylé chlebíčky a zase se tak trošku plácáme přes prsty a uvědomujeme si, že to letos asi opět neklapne.

Proč tedy naše předsevzetí většinou nejsou naplněná? Podle mě je zásadní problém v tom, že se nutíme do příliš mnoho věcí najednou a bez dostatečné motivace a důsledného plánování. Pochopitelně několikanásobně těžší je to u věcí, které běžně neděláme rádi. Předsevzetí o tom, že budu víc cestovat se totiž plní o něco lépe, než to, že začnu poctivě 3x týdně cvičit. Jestli tedy chcete držet svá předsevzetí, začněte s málem. Prioritizujte. Sepisovat totiž patnáct věcí, které na sobě chcete zlepšit, nemá smysl. Vyberte dvě věci, na kterých vám doopravdy záleží a o kterých víte, že vám pomohou k vašemu cíli. Ať už je jakýkoliv.

Já osobně mám celoživotní problém s cvičením. Jsem díky genetice relativně hubená po mamce (díky, díky, díky), a tak vzhled postavy není nutně to, kvůli čemu bych chtěla začít cvičit, přestože bych chtěla vysvalenější ruce a pevnější zadek. Let’s be real. Poslední dobu si ale uvědomuju, že když necvičím, nejsem silná a necítím se dobře. A s věkem to bude horší, obzvlášť až třeba budu mít děti, kdy budu potřebovat být jak ve fyzické, tak psychické pohodě. A tak si pro nový rok chci víc uvědomovat stav svého těla a pracovat s ním. Nehodlám si nastavovat pevný režim, kdy se budu nutit X krát týdně cvičit nějaký high-intensity workout. Ne, slíbím si, že budu po celý leden cvičit alespoň jednou týdně a postupně budu přidávat tak, abych si na nový režim zvykla. Už jste to určitě někde taky četli – získat si nový návyk trvá. Začněte tedy pomalu a dejte sami sobě čas. Na něco nového se zvyká daleko lépe, je-li to příjemné. Tak si to udělejte hezký a bez stresu!

Moje druhé, a poslední, předsevzetí bude o financích, což je něco, o čem se v dnešní společnosti zas tolik nemluví, protože i když máme peníze v ruce každý den a jsou nezbytnou součástí našich životů, je to tak trochu tabu. Kdo ví proč… Každopádně já mám jeden zásadní problém, a tím je šetření. I když jsem jako malá viděla, co to znamená nemít peníze, většinu svého života jsem prožila v rodině, která o ně díky neskutečnému pracovnímu nasazení rodičů neměla nouzi. Jsem za to pochopitelně nesmírně vděčná, protože jsem díky tomu měla možnost cestovat, studovat v zahraničí a v zásadě spoustu dalších věcí jsem měla snadnější, než moji vrstevníci. Jenže právě taková ta jistota, že za vámi vždycky někdo bude stát, je to, co mě nikdy nenaučilo šetřit. Práci jsem měla od svých čtrnácti, takže to u mě nikdy nebyl problém. Řekla bych, že nejdéle bez práce jsem právě teď a hodně mi to chybí, takže se těším na to, co mě teď v novém roce čeká. Rozhodla jsem se tedy, že na správném zacházení s penězi budu více pracovat, víc budu přemýšlet o tom, kam moje finance jdou (kafíčka a dobrý snídáňky, ahoj!) a jak můžu efektivně pracovat s tím, co mám. Právě u tohoto předsevzetí bude nejspíš zásadní plánování. Narozdíl od prvního předsevzetí, u tohoto je nutné být striktnější. Pravidelně odkládat konkrétní částku na stranu nebo si nastavit měsíční cíl toho, kolik chci ušetřit. Zároveň bych chtěla víc řešit to, kolik utratím za již zmíněné jídlo. To je totiž něco, co si člověk nikdy neodpustí (je to přece jídlo), ale když sečtete kafe ke kafi a ten dobrej chlebíček ze Sisters ke chlebíčku ze Sisters, tak se to nasčítá.

Tahle dvě předsevzetí jsem zvolila z jednoho zásadního důvodu – jsou pro mě životně důležitá. Mít zdravé tělo je klíčem pro to, jak se cítím a jak se budu cítit za několik let, fyzicky i psychicky. Mít v pořádku finance je zase věc, ke které ta cesta není sice nejpříjemnější, ale získat takový návyk je pro život prakticky nezbytné. Pojďme do toho tedy spolu. Mít support je třeba. Ale ať už si slíbíte cokoliv, dělejte to především pro sebe. Nedělejte to proto, že se chcete někomu zalíbit nebo být víc cool pro Instagram. Buďte sami sebou a dělejte to proto, protože chcete být sami pro sebe lepší a silnější. Chcete se dobře cítit vy. Užívejte si cestu. Cesta je přeci cíl, ne? A já věřím, že není špatné na sebe nějaké břemeno dát a snažit se v něčem zlepšit. Ba naopak, to je naprostá fantazie, mít sebereflexi a vědět, že můžu být v něčem lepší. Jen na sebe neklaďte příliš mnoho. Protože přiznat si, že nikdy nebudete ta super cool workout diva z Instagramu, přestože byste tak moc chtěli, není špatně. Do it your own way! 

 

Hodně štěstí! Všem.

 

 

 

 

 

Post a Comment